Měníme osnovy

Je to těžká otázka. Jak děti ocenit, jak jim dát najevo, že se jim něco povedlo? V každodenním životě plném shonu se občas stává, že na to úplně zapomeneme. Přitom úspěch je jedním z pilířů, jak v dětech podporovat přirozenou touhu se učit. Najděte si svůj způsob, jak svému dítěti dát najevo, že si ho vážíte, že si všímáte jeho úspěchů. Přečtěte si, jak vnímají úspěch odborníci na vzdělávání a jak doporučují s ním pracovat. 

Silvie Pýchová, programová manažerka Partnerství 2030+

Jak ve škole zajistit úspěch pro každého žáka? Nejedná se o stav, kterého se dá definitivně docílit, můžeme o to jen neustále usilovat. Je to vize, která nás má spojovat v tom, o co má ve vzdělávání primárně jít. Cesta k tomu vede přes neustálou spolupráci a také systematické vyhodnocování, nakolik se nám daří dosahovat toho, aby každý žák mohl ve škole zažívat úspěch. Školy si s tím nemohou poradit samy, na to je dnešní doba příliš komplikovaná. Potřebují k tomu koordinovanou podporu zvenčí od odborníků. Pokud nám opravdu jde o to, abychom v každé škole vytvářeli podmínky pro úspěch pro každého žáka, tak bychom se měli soustředit nejen na vzdělávací výsledky jednotlivých žáků, ale měli bychom se také zaměřovat na jejich wellbeing, tedy nakolik mohou plně rozvíjet svůj fyzický, kognitivní, emocionální, sociální a duchovní potenciál a žít spolu s ostatními plnohodnotný a spokojený život.

Ivo Jupa, ředitel NPI ČR

Moje odpověď bude zřejmě dosti banální, ale přesto si myslím, že to, co ve třídě může způsobit podstatnou změnu, je prostě mít poctivě na mysli, že každý žák by měl zažít úspěch. Jak si k takové samozřejmé a jednoduché věci pomoci?

Nabídnu vám postup, který mně před lety doporučila jedna skotská psycholožka. Vezměme si papír a pojďme sepsat seznam dětí z naší třídy nebo ze třídy, kam právě jdeme učit. Jen tak z hlavy, jak nám přijdou na mysl. Prvních pár jde „samo“, potom musíme trochu vzpomínat, ale pořád to jde... a pak, ke konci, se to nějak zadrhne. Nebude divné, když nám na konci zbude pár řádek, kde si na ty děti, při tom prvním rychlém psaní, prostě nevzpomeneme. A teď si ten seznam rozdělme na pomyslné třetiny. První třetina – děti, které mívají naši plnou pozornost, ať už v jakémkoli směru. Druhá třetina – ano, to jsou také děti z naší třídy, víme o nich... a ta třetí třetina? Čím to je, že jsme si na ně vzpomněli až jako na poslední, a čím to, že na některé jsme si nevzpomněli vůbec? Začněme od té poslední třetiny, říká ta dáma ze Skotska. Položme si otázku, proč nám v té chvíli přišly přehlédnutelné a jestli ta jejich „neviditelnost“ není jejich strategie přežití. Ve škole i v životě.

Tu větu už přede mnou řeklo tolik lidí, že si netroufám uvádět původní citaci, ale „kam jde naše pozornost, tam jde naše energie... a tam se mohou dostavit výsledky“. Mějme, prosím, pozornost na tom, abychom každému dítěti zařídili, že zažije úspěch. Zejména dětem z konce našich seznamů. A úplně nejvíc těm, na které jsme si při sepisování našeho seznamu prostě hned nevzpomněli. Možná to bude jejich první a jediný po nekonečně dlouhé době.

P. S.: ... a pozor, platí i pro ředitele a jejich seznamy lidí, kteří jsou ve škole kvůli dětem. Vlastně to může platit pro všechny, kdo vedou nebo řídí nějaký větší kolektiv.

Lenka Felcmanová, předsedkyně SOFA

Základem pro dosažení úspěchu každého žáka je přijetí postoje, kdy očekáváme úspěch skutečně od všech žáků ve třídě, včetně těch, kteří mají v učení nějaké překážky. A také důvěra ve vlastní schopnost pomoci k úspěchu každému žákovi. Je třeba si stále připomínat fenomén nazývaný jako Pygmalion efekt, že pozitivní očekávání vedou k pozitivním výsledkům. Díky tomuto nastavení zvyšujeme motivaci a sebedůvěru žáků a měníme svůj přístup k nim, což skutečně přispívá k lepším výsledkům. A funguje to i naopak, naše nedůvěra ve schopnosti žáků dosáhnout stanovených cílů ve výsledku vede k tomu, že si žáci sami přestanou věřit, rezignují a cílů nedosáhnou. Pro dosažení maximálního rozvoje potenciálu všech žáků je také zcela zásadní vědomé budování vztahů založených na důvěře a respektu. Žáci, kteří mají se svými učiteli dobré vztahy, dosahují lepších výsledků a více se zapojují do výuky.

K efektivnímu učení také velmi napomáhá konkretizovaná zpětná vazba, díky které žák rozumí tomu, kde se na cestě k dosažení vzdělávacích cílů aktuálně nachází a co potřebuje k tomu, aby jich dosáhl. Její nedílnou součástí je ocenění toho, co se žákovi daří. Pozitivní zpětná vazba ke školnímu výkonu i chování žáků by měla nad tou negativní převažovat v poměru 4 : 1. Musíme se naučit žáky více „přichytávat“ při úspěchu než při nezdaru. U průběžných vzdělávacích cílů je důležité pamatovat i na zónu nejbližšího rozvoje a nastavit je tak, aby byly s přiměřeným úsilím pro žáky dosažitelné. 

Úspěch je jedním ze základních pilířů, jak děti motivovat, přečtěte si, co dalšího posiluje v dětech touhu učit se. 

Tento text vznikl ve spolupráci s EduRevue.