Měníme osnovy

V rámci výuky se zaměřujete na kompetenci občanskou a udržitelnosti. Jak to aplikujete mezi žáky a jakými aktivitami je k tomu vedete?

Chráníme žáby kolem silnice a šíříme osvětu o jejich ochraně, chodíme polepovat zastávky, aby do nich nevráželi ptáci, pravidelně jezdíme do ZOO a pomáháme k ochraně různých druhů zvířat. Pro děti je velmi důležitá vazba mimo školu. Díky těmto aktivitám vidí smysl v tom, že to, co se učíme ve škole se týká našeho reálného života i mimo školu. A že oni jsou těmi platnými členy, kteří můžou něco v životě změnit, dokázat, zvládnout.

Také děláme vánoční bazárek, kam děti donesou nepotřebné věci a vybraná částka (naposledy 17 tisíc korun) se rozdělí a jednotlivé částky putují např. na podporu mořských želv, útulku pro psy, do Afriky apod.

Je pro mě důležité, aby děti vnímaly přesah těchto aktivit. Ano, Zbiroh je sice super, ale planeta je jednom jedna a ony jsou schopny ovlivnit i věci někde jinde na světě. Jsem ráda, že jsou děti hodně spravedlivé a férové a občas nechápou, jak někdo může planetě škodit. Takže debaty s nimi o těchto tématech mi dávají velký smysl.

Dokážete vypíchnout nějaké konkrétní, pozitivní příklady, kdy se děti samy zajímaly o toto téma?

Děti mi nosí živá, mrtvá i zraněná zvířata nebo přichází s nápady na nadace, kterým bychom mohli přispět. Na Vánoce jsem dala mým páťákům adventní kalendář, kdy si každý z nich mohl vybrat jedno přání na aktivitu v hodině, kterou uděláme. Většina z nich si přála jít ven, i když venku mrzlo.

Také podporuji děti ve vzájemném učení. Když například mají vypracované zadané úkoly, jdou si sednout na koberec, kde si navzájem kontrolují, jestli postupovaly stejně. Ten, kdo má s vypracováním potíže, si dá na stůl červený kelímek a tím dá najevo, že potřebuje poradit od spolužáků. Vybere si, od koho chce radu a ten se k němu hezky s respektem chová, neposmívá se, ale poradí mu postup.

Jednou také jeden z mých žáků přišel s nápadem, že pro celou třídu udělá den válečných veteránů, naučí nás zdravovědu apod. To mě vždy moc potěší.

Učíte se s dětmi venku?

Venku učím i češtinu a matematiku, takže se dětmi se snažím chodit co nejvíce ven. Díky programu Učíme se venku a jejich podkladům se mi opravdu smysluplně učí venku. Je lepší, když se učíme vyjmenovaná slova i venku a můžeme si je hned na příkladu ukázat, než jen v lavici a u tabule. S mladšími dětmi přirozeně trávíme více času venku. Obecně děti mají rády učení venku a překvapuje mě, že i když mrzne a sněží.

Zapojujete děti ještě do nějakých dalších projektů?

Pravidelně jednou týdně vedu 5 přírodovědných kroužků, kam chodí přes 80 dětí z celé školy a pečujeme o naši přírodu. Ve škole máme morčata, hady, strašilky, takže péče o ta zvířata udržuje citový vztah dětí k přírodě. Pečujeme o zvířata, pozorujeme přírodu, provádíme jednoduché pokusy, chodíme sbírat i odpadky a zkrátka máme celý rok plný aktivit. Děti jsou nadšené a každý rok chtějí všechny aktivity opakovat. A to i přesto, že se jedná o jejich volné odpoledne po škole a rodiče dětí za tento kroužek ještě navíc platí.

Lektoruji pro filmový projekt Jeden svět na školách od Člověka v tísni. Pracujeme s dokumenty pro děti, které jsou tematicky zaměřeny na humanitní problémy, střídavou péči apod. Všechny tyto dokumenty, které zachycují příběh někoho jiného dětem ukazují, že jim nemůže být druhý člověk lhostejný. Práce s filmem je pro mě výborná metoda, která vyvolává diskuzi mezi dětmi. Ony jsou sice spravedlivé, ale mají to vnímání pochopitelně trošku černobílé, protože nemají zkušenosti a některé věci jim nedávají smysl. Snažím se je naučit, aby se na určitý problém podívaly z pohledu někoho jiného. Proto si myslím, že v rámci komunikační výchovy nemusíme jen vyplňovat poštovní poukázky.

Diskutujete tedy s dětmi o aktuálních tématech ve světě pravidelně?

Moje děti jsou takové, že když začala válka na Ukrajině, přišly do školy plné obav potřebovaly to s někým rozebrat. Když se 21. prosince střílelo v Praze, tak za mnou také přišly, zajímaly se a chtěly se o tom bavit. Já je vždy vyslechnu, zeptám se, jaké mají pocity, co si o tom myslí, nechám je se z toho vypsat nebo vykreslit. Také je učím, že planeta je jen jedna a že my asi nejsme nejchytřejší tvorové na planetě, když si to tady ničíme. Snažím se je učit kritickému myšlení, aby si uměly ověřovat informace, které se k nim hrnou.

Narážíte někdy na obavy u rodičů z tohoto stylu výuky?

Pokud jsou spokojené děti, tak jsou spokojení i rodiče. Jsem ráda, že nemají výhrady ani k tomu, že v zimě chodíme ven. Lidé ve Zbiroze mě hodně znají, takže ví, co ode mě můžou čekat. Nechci děti ovlivňovat, co se například týká jezení masa a dalších oblastí, musí si na to přijít samy a mají na to vliv i rodiče. Ukazuju jim pouze možnosti a cesty, ale nikoho k ničemu nenutím.

Jednou mi maminka prodavačka říkala, že děti v obchodě poučují dospělé, co můžou kupovat a co ne. Až takový vliv naše Dny Země mají. Smích. Dokonce nám rodiče lesníci nebo farmáři sami nabízí spolupráci v rámci různých projektů, např. při budování školní zahrady jsme dostali spoustu darů.

Ředitel organizace Tereza Petr Daniš o vás říká, že jste ‚‚Nadučitelka‘‘. Kde berete tolik energie na takové tempo výuky? Co vás motivuje?

Je pravda, že mi mnoho lidí říká, že nechápou, kde beru tolik energie. Já mám takovou propojenou charitativní oblast vůči přírodě a lidem. Mám to tak v sobě nastavené a moc mě to baví a dobíjí. Nejvíc jsem bývala unavená o prázdninách, když jsem neměla co dělat. Smích.

Teď už pár let pořádám o prázdninách příměstský tábor pro více než 100 dětí a na únavu není čas. Mě dobíjí smysluplnost a vztah s dětmi, které mají o přírodu přirozeně zájem. Sbližuje nás to a navíc je to prospěšné pro naši planetu.