Měníme osnovy

Udržitelnost, slovo, o kterém se často mluví. Co ale podle vás znamená?

Každý se tím slovem ohání, každý ho zná, ale neexistuje jeho přesná definice. Já ho vnímám tak, že musíme žít takovým způsobem, abychom nepřekračovali planetární meze. 

Udržitelnost bude jednou z klíčových kompetencí v novém Rámcovém vzdělávacím programu, který nyní vzniká. Jak se tématu udržitelnosti věnují v českých školách nyní?

Tradice tohoto tématu je v Česku velká. V posledních letech se děti i v klasických školách učí mnohem více venku a o ekologii. Máme mnoho skvělých učitelů a programů na světové úrovni. České děti mají hodně teoretických znalostí o přírodě. Nyní je ale musíme začít učit s nimi pracovat, přírodu zkoumat, analyzovat a hledat řešení problémů.

Co je potřeba udělat, aby k této změně došlo?

Učitelé musí nechat dětem více prostoru a odpovědnosti při jejich učení. Spousta učitelů přináší zajímavá témata. Učí děti, jak třídit odpad, jak nakládat s vodou. Cílem ale je, aby dokázali děti navést k tomu, aby si samy uvědomily, proč je takové činnosti potřeba dělat.. Aby dokázaly pojmenovat a definovat problém, analyzovat ho, navrhnout řešení, zkoušet s tím něco udělat a taky vidět výsledky svého jednání a zažít radost z úspěchu. Aby toto děti dokázaly, je potřeba rozvíjet různé jejich kompetence.

Jaké kompetence jsou podle vás v tomto ohledu nejdůležitější?

Kritické myšlení, aby děti uměly definovat problém. Kreativní myšlení, aby dokázaly přijít s řešením. Orientace na budoucnost. Schopnost naslouchat, vyjednávat a dohodnout se s druhými. Vzdělávání musí mít i občanský a politický rozměr, aby věděly, jak to vše funguje, jak to svým hlasem mohou ovlivňovat. Je důležité vést je ke kolektivní, ale také individuální iniciativě. Aby věděly, že i oni sami jako jednotlivci mohou něco měnit.  A tak dále. Na začátku je důležité si všechny kompetence související s udržitelností dobře pojmenovat, a pak můžeme přemýšlet jak je komplexně propsat do celé výuky, napříč všemi předměty.

Zmiňoval jste, že je důležité, aby učitelé umožňovali participaci dětí při jejich učení. Jsou na to učitelé připraveni?

Zlepšuje se to, mnoho škol se výrazně posouvá. Je ale potřeba si uvědomit, že učit jinak je náročné. Spousta učitelů může mít touhu to zkusit, ale neví, jak na to. Není to něco, co by se nyní úplně běžně učilo na pedagogických fakultách. Je proto důležité myslet i na podporu škol a učitelů.

Kde učitelé a školy nyní tuto podporu najdou?

Velkou práci tady odvádí například neziskové organizace. Mají spoustu programů, které pomáhají učitelům, jak učit více o přírodě, planetě a udržitelnosti a přitom podporovat participaci dětí a rozvíjet jejich kompetence. V Česku jsou rozšířené například program Ekoškola nebo Učíme se venku, které jsou skvělým odrazovým můstkem pro školy. (Více o mezinárodním programu Ekoškola se dozvíte zde.)

Spousta učitelů argumentuje, že nechce dělat změny, učit jinak, protože potom schytávají kritiku od rodičů, kteří většinově změnu nechtějí. Jak toto změnit?

Očekávání mnoha rodičů jsou opravdu velmi konzervativní, ale je to vše o komunikaci. Učitelé by měli s rodiči mluvit a vysvětlovat jim, že chránit životní prostředí a učit kompetenčně dává smysl a jaký konkrétně to bude mít přínos pro jejich děti. Zároveň je to výzva i pro rodiče, kteří si změnu vzdělávání přejí, aby našli způsob jak k tomu škole pomoci. Věřím, že české školy mají našlápnuto dobře. A když spolu budou všichni zapojení komunikovat, bude se to posouvat ještě lepším směrem.

Kdo je Petr Daniš?

Petr Daniš se přes 20 let věnuje oblasti životního prostředí, udržitelnosti a vzdělávání v oblasti změny klimatu. Napsal několik knih o dětech, přírodě, hře a změně klimatu, přednáší a lektoruje. Podílel se na tvorbě vzdělávacích programů i politik. Působí jako ředitel vzdělávacího centra TEREZA a předseda sítě středisek ekologické výchovy Pavučina.