Měníme osnovy

Zpět

Jak měřit kvalitu vzdělávání v Česku? Inspirace přichází ze zahraničí

29. 1. 2024

Nápadů, jak posouvat české školství, je mnoho. Jak ale správně vyhodnotit, zda se úroveň vzdělávání skutečně posouvá. Studie projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+ přináší vhled do hodnocení kvality vzdělávání v zemích jako je Finsko, Estonsko, Nizozemsko, Ontario a Nový Jižní Wales. Základními hodnotícími parametry není jen prospěch, ale také to, jak se děti ve škole cítí a jak výuka ovlivňuje kvalitu jejich života.

Jak měřit kvalitu vzdělávání v Česku? Inspirace přichází ze zahraničí

Napříč hodnocenými zeměmi panuje shoda, že vzdělávání nemůže být pouze o výkonu a znalostech. Součástí vzdělávání musí být také rozvoj individuálních schopností a kompetencí, které žákům pomohou obstát i v běžném životě, mimo zdi třídy. 

Jednotlivé země se proto v hodnocení kvality zaměřují kromě zkoumání úrovně znalostí, také na wellbeing žáků a úroveň snižování nerovností. Jak tato kritéria zkoumají?

Wellbeing jako hlavní pilíř vzdělávání

Spokojenost studujících takzvaný wellbeing je jednou z hlavních priorit ve všech zkoumaných zemích. Definice wellbeingu a jeho hodnocení se ale v jednotlivých zemích liší. 

Nejdále je Finsko, které wellbeing žáků vnímá jako celkově kvalitní život, nejen ve škole. Pro jeho hodnocení používají kvalitativní testy s otevřenými otázkami. 

V Novém Jižním Walesu staví definici na čtyřech pilířích, kterými jsou propojení, úspěch, prospěch a podporující školní prostředí. Podobně vnímají definici wellbeingu žáků i čeští odborníci na školství. Estonsko definuje wellbeing v kostce jako stav, který podporuje vývoj dítěte a naplňuje jeho životní potřeby. V Nizozemsku celonárodní strategie k wellbeingu chybí. Odpovědnost za něj mají zřizovatelé škol. 

Ve všech zmíněných zemích vnímají wellbeing jako základní kámen pro vzdělávání dětí. Pokud se děti ve škole cítí bezpečně, mají podporu učitelů, jsou otevřenější novým znalostem a učení jim jde lépe. Úroveň znalostí žáků je dalším pilířem v hodnocení vzdělávání v těchto zemích. 

Pravidelné měření znalostí ve školách 

Všechny sledované země používají takzvané high-stakes testování. Toto testování probíhá v určitých fázích vzdělávání a nejen pro školy, ale také pro samotné žáky a studenty mají významnou roli. Ve všech zemích je high-stake test například závěrečnou zkouškou na středních školách. Nizozemsko a Estonsko ho využívají i ve vybraných ročnících na školách základních. 

Druhým typem jsou low-stakes testy. Ty slouží primárně pro monitoring vzdělávacího systému. V Estonsku a Nizozemsku jsou výsledky neveřejné. Ve Finsku probíhá testování průběžně. V Estonsku a Ontariu pak ve 3., 6. a 9.třídě. V Novém Jižním Walesu ve 3., 5., 7. a 9. třídě. 

Ve většině těchto zemí jsou testy zaměřené na úroveň mateřského jazyka a také na matematiku. Pouze Finsko má povinnou součástí high-stakes testování jen mateřský jazyk, další tři oblasti jsou dobrovolné.

Ke sledování úspěšnosti studia se využívají vlastní nebo mezinárodní standardizované testy, které zároveň pomáhají sledovat naplňování cílů národních strategií pro vzdělávání. 

Kdo a jak školy hodnotí

Ve všech zemích probíhá ve školách každoroční autoevaluace. Kritéria hodnocení stanovuje zpravidla ministerstvo školství. Výjimkou je Nizozemsko, kde se školy spoléhají na externí organizace. Zajímavým specifikem Nizozemska je také fakt, že se v rámci školních inspekcí kontrolují nejen zákonné požadavky, ale také vlastní cíle, které si každá škola sama stanovuje při autoevaluacích. Školní inspekce jsou podle studie další společnou věcí téměř pro všechny země. Výjimku tvoří Ontario, kde probíhají pouze na soukromých školách, a Finsko, kde se běžná inspekční činnost neprovádí vůbec.

Celá studie, která obsahuje podrobný popis přístupů jednotlivých zemí, je k dispozici zde. Více informací o projektu Partnerství pro vzdělávání 2030+, které studii realizovalo, se dozvíte na jejich webu

Autor: Kateřina Kynclová

Zpět