Měníme osnovy

Vaše škola je známá tím, že je pro vás důležité téma wellbeingu. Jaké jsou vaše oblíbené školní aktivity, které ho podporují?

Není to ani tak o aktivitách, jako o celkovém klimatu školy, které tvoří především žáci a pedagogové. Právě vztahy a způsoby komunikace jak mezi žáky, mezi učiteli a mezi žáky a učiteli navzájem vytváří atmosféru, ve které se cítíte dobře a ve které se chcete bezpečně rozvíjet. K podpoře takového klimatu se snažíme přispět třídnickými hodinami, tzv. „domečky“, kde se zaměřujeme na budování zdravých vztahů, adaptačními kurzy a v poslední době také realizací KiVa programu.

Tento program primárně zaměřený proti šikaně rozvíjí sociálně osobnostní dovednosti nejen u žáků, ale také u pedagogů, kteří program realizují. Třídní učitelé v těchto hodinách využívají připravené a vyzkoušené aktivity, které nutí žáky přemýšlet a diskutovat o tom, jaké chování a vztahy jsou podporující, co nám přináší a naopak, jaké jsou škodlivé a co mohou způsobit. Důležité je rozvíjet také kompetence pedagogů, třeba formou mentorských, koučovacích a jiných kurzu vedoucích k podporující a nezraňující komunikaci.

Jak vnímáte trend snižování počtu domácích úkolů a nechávání učebnic ve škole?

Souhlasíme s tím, že základ učení by měl proběhnout ve škole. Domácí příprava je však neoddělitelnou součástí učení a upevňování jak znalostí, tak dovedností. Proto se snažíme, aby domácí úkoly nebyly dlouhé, aby měly jen ráz opakování a připomenutí si toho, co se žák učil ve škole. Na zřeteli se snažíme mít i žáky, kteří nemají zcela podnětné domácí prostředí, a tak jim musíme umět nabídnout prostor, ve kterém mohou úkoly splnit třeba ve škole po vyučování. Důležité je vytvořit si návyk a posilovat odpovědnost.

Dětem se věnujete hodně, ale co rodiče? Děláte nějaké speciální aktivity i pro ně?

Rodiče jsou pro nás důležití. Chceme, aby se i oni ve škole cítili dobře. Snažíme se vytvářet příležitosti pro vzájemné setkávání, ať jsou to informativní schůzky, kdy se na začátku roku setkávají třídní učitelé se všemi rodiči a třeba při kávě a bábovce mluví o tom, co je bude v daném roce čekat. Nebo konzultační schůzky ve formátu triády žák – rodič – učitel, kdy je rodič spíš pozorovatelem rozhovoru mezi žákem a učitelem zaměřeném na hodnocení uplynulého období.

Rodiče se mohou přijít podívat do výuky ve dnech otevřených hodin, nebo si zažít výuku v roli žáků při sobotní škole, kde je prostor i výuku reflektovat. Učitelé si zvou některé rodiče, aby žáky blíže seznámili se svou prací, povykládali o svých zkušenostech z minulosti nebo přečetli svou oblíbenou dětskou knížku.

Velmi nám v komunikaci s rodiči pomáhá i náš úžasný klub rodičů, který organizuje rodičovské kavárny, kde vystupují nejen externí odborníci, ale i naši učitelé a seznamují rodiče se zajímavými tématy.

Zmínil jste triády. Zabýváte se sebehodnocením žáků ještě nějak podrobněji?

Učíme se zařazovat do hodin závěrečné reflexe a zavádět formativní přístup. Cítíme jako důležité, aby si děti uvědomovaly to, co už umí, a kde jsou v procesu učení. Co potřebují k tomu, aby zvládly cílovou úroveň, ale také, jak se jim pracovalo, co jim pomáhalo a co je naopak rušilo. Žáci by se tak měli více sebepoznávat, odhalovat své silné a slabé stránky a umět je při učení využívat.

Co pro vás znamená kompetenční výuka?

Kompetenční výuka je pro mě výuka, která necílí jen na získání a zapamatování informací, ale učí a umožňuje žákovi, aby své znalosti využíval při řešení různých praktických úkolů a problémových situací, aby se o způsobech řešení dovedl bavit se spolužáky, uměl si naplánovat postup řešení, hledal i jiné situace, kde znalostí může využít a přebíral zodpovědnost za vlastní učení.

Je potřeba skloubit jak rozvoj kompetencí, tak rozsah znalostí, protože kompetence bez znalostí v zásadě nevzniknou a znalosti bez kompetencí jsou nám v praktickém životě k ničemu.

Jste klasická základka v Krnově. Jak se vám daří implementovat kompetenční výuku ve vaší škole?

Přiznám se, že výuku nemáme definovanou jako kompetenční. Ale snažíme se do vzdělávacího procesu zařazovat více konstruktivistických metod učení, jako jsou například metody RWCT nebo Hejného matematika. Učíme se také pracovat s formativním hodnocením, nebo spíš přístupem. Je důležité, aby si žáci zvědomovali cíle svého učení a znali kritéria kvality, aby dostali včasnou zpětnou vazbu a uměli ji poskytnout. Aby měli prostor pro vrstevnické učení a rozuměli, jak se učí. Tyto věci jsou hodně náročné, vyžadují změnu myšlení u učitelů, takže jsme stále na začátku.

Hodně nám v tomto pomáhá Hejného matematika, která je na těchto principech založena a má dobře zpracovanou metodiku, které se učitel může, při kvalitním a důkladném zaškolení, držet a více přemýšlet o samotné výuce a podpoře žáka.

V metodice pana Hejného už jsou obsaženy všechny kompetence a to je skvělé. Když si to učitel zvědomí, tak se mu to velmi jednoduše praktikuje a ten transfer z Hejného matematiky do ostatních oborů je viditelný. Takže učitelům, kteří prošli Hejného matematikou se daleko lépe zařazují kompetence do výuky i jiných předmětů.

Kterou z kompetencí vnímáte za vás jako nejdůležitější?

Ony jsou klíčové všechny. Každá je opravdu velmi důležitá sama o sobě. Ale podle mě ještě nedoceněná a ne pořádně uchopená je kompetence k učení. Chápu ji tak, že bychom měli každému žákovi pomoci, aby našel ten svůj vlastní styl učení, který mu vyhovuje a ten potom praktikoval. Aby věděl, jak se má učit, uměl reflektovat to, co mu jde a nejde a věděl, jak se to stalo, že se to naučil. A to si myslím, že je velmi důležitá kompetence pro život ve 21. století, kdy změny přicházejí stále rychleji a umět se učit a tím pádem přizpůsobovat změnám bude důležité pro šťastný život, a tedy i wellbeing.

Narážíte na obavy u rodičů z tohoto stylu (kompetenční) výuky?

Nevidím zásadní obavy, jen nepochopení a neznalost toho, co s sebou kompetenční výuka přináší. Část rodičů má jen své vlastní zkušenosti z dob své školní docházky a kritériem kvality výuky je podobnost s tím, na co byli zvyklí. Není to jen problém rodičů, ale i někteří učitelé mají podobné vidění. Navíc se znalosti docela dobře ověřují. U kompetencí je to daleko složitější a hlavně dlouhodobější proces.

Vidíme však velké posuny třeba u rodičů, kteří absolvují sobotní školu a vyzkouší si tuto výuku v roli žáků. Sami na sobě zjistí, že to není jednoduché, že žáci v hodině zvládnou nejen mnoho např. početních operací, ale ještě musí argumentovat, ověřovat si správnost a naslouchat spolužákům. Většinou pak pochopí, že tento způsob výuky je náročný a rozvíjí i dovednosti, které oni sami často nemají osvojeny.

Co by tomu podle vás mohlo pomoci?

Pomohlo by, kdyby nové RVP, kde by měl být větší důraz na kompetenční učení, bylo doprovozeno i kvalitní metodikou pro jednotlivé předměty tak, aby se učitelé mohli o něco opřít a mohli se více zaměřit na aplikaci těchto metod v praxi. Bylo by dobré, kdyby lídři škol byli kvalitně proškoleni a věděli, jak zavádět postupně tento způsob výuky na svých školách. Je potřeba vytvořit prostor a naučit učitele sdílet, jak s těmito metodami pracovat a jak vyhodnocovat jejich dopad na žáky. Hlavně je důležité si uvědomit, že je to dlouhodobý proces, který je potřeba reflektovat a vyhodnocovat, aby nedošlo jen na přání bez jakéhokoliv výsledku.