Jaká byla vaše cesta k environmentální výuce?  

Od dětství mě fascinovala příroda. Můj otec byl biolog a celé mé okolí mě vedlo k tomu, abych si jí všímala. Ve škole jsem ale nenarazila na inspirativního učitele přírodopisu ani na výuku venku. Když dnes vedu přírodovědný kroužek v Muzeu Říčany nebo učím žáky, snažím se jim předat to, co jsem sama postrádala – autentický kontakt s přírodou. Vzpomínám si, že jsme nikdy se školou nechodili ven, nebylo to tehdy běžné. Proto se snažím, aby moji žáci měli možnost zažít něco, co já sama neměla, aby mohli vztah k přírodě rozvíjet při školní výuce. S environmentální výchovou jsem začínala ve vzdělávacím centru Tereza, kde jsem vedla terénní výukové programy v Prokopském údolí.  

Co vás přivedlo k roli garantky přírodopisu v NPI?  

Chtěla jsem změnit způsob výuky tak, aby žáci poznávali přírodu autenticky a venku. Učitelé však často narážejí na překážky – ať už jde o tlak probrat učebnice, nejistotu z nových metod, nebo školní kulturu, která terénní výuku nepodporuje. Díky zkušenostem z mentoringu jsem viděla, jak skvělé věci učitelé dokážou, ale také jakou podporu potřebují. Proto jsem přijala nabídku koordinovat revize rámcových vzdělávacích programů v oblasti, které se profesně věnuji. Mým cílem bylo vytvořit podmínky pro to, aby badatelská a místně zakotvená výuka dostaly ve školách větší prostor. Mentoring učitelů mě naučil, že je důležité poskytnout jim podporu a nástroje, aby mohli své žáky vést k hlubšímu porozumění přírodě. Viděla jsem, jak učitelé často bojují s nedostatkem času nebo zdrojů, a proto jsem se snažila najít způsoby, jak jim usnadnit práci skrze dobře napsaná pravidla.  

Proč by měli učitelé zařadit badatelskou výuku?   

Badatelství podporuje přirozenou zvídavost dětí. Žáci kladou otázky, formulují domněnky a navrhují pokusy. Učí se kriticky pracovat s daty a hledají řešení reálných problémů. Například při zkoumání půdy si žáci často myslí, že pole bude plné života – třeba žížal, ale pak zjistí, že je sterilní. Tím otevíráme debatu o udržitelnosti zemědělství nebo třídění bioodpadu. Žáci si uvědomí, že i jejich drobné kroky mohou být součástí většího společenského úsilí oživovat přírodu. Badatelství také rozvíjí kritické myšlení a schopnost žáků pracovat s informacemi. Žáci se učí odlišovat mezi názory a tvrzeními podloženými argumenty, což je zásadní dovednost pro život v dnešní informační společnosti.  

Jak se proměňuje výuka přírodopisu v RVP?  

Obsah zůstává podobný – stále učíme o jednotlivých skupinách organismů, častěji však v propojení s jejich rolí v ekosystémech, či o jejich evoluci, ale větší důraz klademe na udržitelnost a propojení člověka s přírodou. Žáci by měli umět posoudit, zda naše hospodaření podporuje přírodní procesy. Nově je také důležité diskutovat etické otázky spojené například s genetickou modifikací organismů nebo editací DNA. Témata jako fast fashion, obecně udržitelnost jsou dnes neoddělitelnou součástí výuky.  Důraz na udržitelnost v RVP znamená, že žáci by měli chápat, jak lidské činnosti ovlivňují přírodu a jak můžeme své chování změnit, aby bylo šetrnější k životnímu prostředí a v důsledku podporovalo budoucí život lidí na této planetě. K tomu učitelům nově slouží podrobnější popisy výchovných a vzdělávacích strategií v klíčové Kompetenci k občanství a udržitelnosti a příklady výsledků učení v průřezovém tématu Udržitelné prostředí.  

Jaké další téma by mělo být ve výuce zdůrazněno?  

Zásadní je téma klimatické změny. Nejde jen o pochopení problému, ale především o hledání řešení. Žáci by měli analyzovat své okolí – například pozorovat, co v horkých dnech ochlazuje okolí školy, a diskutovat o tom, jak škola nebo obec může přispět k zmírnění dopadů změny klimatu, a hlavně ke snižování emisí. Důležité je přinášet žákům témata, která rezonují s jejich každodenním životem. Výměna mobilního telefonu tak může být dobrým otevřením otázek ohledně těžby minerálů i uhlíkové stopy výrobku a jeho životního cyklu. Žáci by měli pochopit, že i drobné změny v každodenním životě mohou přispět k řešení velkých problémů.  

Jaké výzvy přináší učitelům nové RVP?  

Myslím, že nejvíce patrné je to z hlediska metod a přístupu. Například vedení a facilitace diskuzí může být pro řadu kolegů v hodinách přírodopisu něčím novým, stejně jako role průvodce při bádání. Je proto důležité, aby učitelé spolupracovali a sdíleli své zkušenosti. Aby se mohli navštěvovat ve výuce a mluvit spolu i o svých nezdarech, které při změnách přirozeně přicházejí. Měli by být připraveni na to, že se jim ze začátku nemusí hodiny dařit podle představ. Ale zároveň je to dobrá příležitost být vzorem pro své žáky a ukázat jim, že se z chyb umíme poučit a posunout se dál. Nový RVP také klade větší důraz na kompetence, jako je kritické myšlení nebo řešení problémů. Učitelé by měli být schopni vést žáky k tomu, aby sami nacházeli řešení a aplikovali je v praxi.  

Jak je pojata oblast Člověk a příroda v modelovém školním vzdělávacím programu?  

Nyní jsou připraveny dva modelové ŠVP. V tom integrovaném jsou identifikována společná témata, kde se rozvíjí obsah přírodovědných oborů, tedy přírodopisu, fyziky a chemie. Část témat výlučně biologických či geologických se i podle tohoto modelu vyučuje odděleně v jednotlivých předmětech. V tradičním modelovém ŠVP zpracovaném odděleně pro předměty jsou v přírodopisu zařazena témata do všech ročníků. V 6. ročníku se postupuje od zkoumání nejbližšího okolí školy a ekosystému lesa a od dobře pozorovatelných skupin, jako jsou stromy a ptáci. V 7. ročníku se model zaměřuje na ekosystém louky (včetně kvetoucích rostlin a hmyzu) a rybníka (mikroskopování planktonu a jednobuněčných organismů). 8. ročník se věnuje savcům a lidskému tělu, dále pak udržitelnému zemědělství a půdě. V 9. ročníku se soustřeďujeme na abstraktnější a komplexnější témata, jakými jsou principy evoluce, etické souvislosti editace DNA nebo udržitelnost a změna klimatu. 

Jakou osobní motivaci mohou učitelé ve změně najít?  

Změna může být pro učitele způsobem, jak se vyhnout rutině a vyhoření. Pokud si vyberou témata, která je samotné zajímají – například fascinující život mořských želv, mohou svou vášeň přenést i na žáky. Učitelé by měli vidět změnu jako příležitost naučit se něco nového a oživit svou výuku. Mohou využívat zdroje, které jsou volně dostupné, a spolupracovat napříč s kolegy ze školy.  

Jak dnešní technologie pomáhají ve výuce přírodopisu?  

Technologie, jako jsou mobilní aplikace pro identifikaci rostlin nebo živočichů, mohou být ve výuce velkým pomocníkem . Žáci mohou snadno sbírat data a analyzovat je, což rozvíjí jejich kritické myšlení a schopnost pracovat s informacemi. Aplikace jako iNaturalist umožňují žákům identifikovat druhy na základě fotografií a sdílet své objevy s ostatními. To nejen rozšiřuje jejich znalosti, ale také podporuje spolupráci a sdílení zkušeností. Pro jarní měsíce doporučuji vyzkoušet aplikace umožňující poznávání ptáků podle zpěvu, například Merlin Bird ID. 

Co může být při venkovní výuce pro učitele obtížnější?  

Výzvou pro učitele je dokázat zaměřit pozornost žáků v prostředí plném podnětů. Pro žáky je ze začátku obtížné soustředit se na jeden konkrétní úkol. Proto je důležité najít techniky, jak jim dovolit prozkoumat okolí, ale současně je vést k soustředění. Například nechávám žáky projít určitou trasu se zavřenýma očima nebo jim předkládám přírodniny na bílé ploše, aby se soustředili na jeden předmět. Inspirací mohou být kolegové z prvního stupně, kteří mají zkušenosti s aktivizací dětí i se zapojováním více smyslů při učení.  

S jakými pomůckami pracujete, když jste s žáky v terénu?  

Děti jsou primárně lovci a sběrači. Potřebují košíky nebo dárkové taštičky, do kterých můžou sbírat to, co je zaujme. Užitečné jsou bílé mazací tabulky, které mají z jedné strany čtvercovou síť, do které je možné zapisovat grafy. A protože jsou to lovci, tak je dobré mít  i smýkací síťky, které si můžou samy vyrobit, a obrázkové atlasy. Nosím s sebou  například cedníky a kelímkové lupy, které jsou ideální pro pozorování drobných živočichů u potoka. Mobilní telefon je také nepostradatelný pro dokumentaci a identifikaci nalezených druhů.  

Co by si žáci měli z přírodopisu odnést?  

Pozitivní zážitky se spolužáky v přírodě, které mohou posílit vztah k přírodě a místu, znalost základních ekosystémů a schopnost řešit aktuální problémy udržitelným způsobem. Důležité je také zažít pocit úspěchu – třeba vytvořením malé oázy pro ptáky v parném létě. Stačí malé pítko, kam se ptáci přiletí osvěžit. Takové zážitky mohou nastartovat přesvědčení o tom, že dokážu měnit okolní prostředí k lepšímu. Žáci by měli být schopni posoudit, zda naše hospodaření s přírodou je dlouhodobě udržitelné a zda přispívá k zachování přírodních procesů. To zahrnuje i pochopení, jak fungují ekosystémy a jak je my lidé můžeme ovlivňovat. 

Kdo je Kateřina Čiháková?

Kateřina Čiháková je garantkou Přírodopisu v NPI, zabývá se revizmi RVP. Učí přírodopis na ZŠ Světice. V Muzeu Říčany se podílí na podpoře škol při přechodu na nové RVP a vzdělávání učitelů ve venkovní badatelské výuce a v učení o klimatu.

Tento text původně vyšel na webu Edurevuo zde