V revidovaných RVP vidíte velkou výzvu. V čem konkrétně?

Pro mě je to příležitost ke změně. Dostali jsme impulz nejen posunout vzdělávání ještě blíže praxi a rozvoji klíčových kompetencí, ale i k revizi vize a kultury školy. Nový RVP nám zároveň přináší mnohem větší volnost v učebním plánu. Díky tomu jsme mohli zavést volitelné i úplně nové předměty.

Zvolili jste předmětový model, jednu ze tří možností, které NPI školám nabídlo jako příklad nového ŠVP. Jak vypadá vaše výuka?

Stále máme jednotlivé předměty. Je to tradiční přístup, který je na naší škole zavedený. Pouze na druhém stupni jsme integrovali humanitně zaměřené předměty do jednoho, konkrétně jsme výchovu ke zdraví, občanskou výchovu a osobnostně sociální rozvoj spojili do předmětu Život ve společnosti.

Proč jste si zvolili zrovna předmětový model?

Protože jej dobře známe a je srozumitelný nejenom pro žáky, ale i pro rodiče. Uvažovali jsme také o integrovaném modelu (spojovat víc předmětů do jednoho bloku), ale tady jsme naráželi na personální limity, konkrétně na potíž s aprobacemi.

Takže pokud byste spojili třeba matematiku a fyziku, mohlo by se stát, že pak odejde učitel s aprobací matematika a fyzika a už by u vás neměl integrovaný předmět kdo učit?

Přesně tak. V mém týmu je spousta učitelů, kteří by velmi kvalitně učili integrované předměty, ale pokud by odešli, mohlo by být obtížné najít za ně kvalitní náhradu. Netvrdím, že integrovaný model je nereálný, nebo dokonce špatný. Spíše to pro naši školu zatím není ta nejvhodnější cesta.

Zmínil jste, že máte nové předměty. Jaké konkrétně?

Na prvním stupni jde o dva předměty: badatelská výuka a čtenářská a pisatelská dílna. Na druhém stupni jsme zavedli finanční a mediální gramotnost a matematická cvičení.

A jaké máte volitelné předměty?

Volitelné předměty nabízíme v 8. a 9. ročníku a tyto ročníky při výuce spojujeme. Zaměřujeme se především na oblast výchov, kde si žáci volí podle svých zájmů – například mezi dílnami a výtvarnou výchovou nebo světem hudby a sportovní výchovou (hodina tělesné výchovy navíc). Nyní to máme nastavené tak, že hudební i výtvarná výchova jsou povinné do sedmé třídy, kde žáci splní vše potřebné. Od osmé třídy pak tyto dva předměty nabízíme už jen formou volitelných bloků. Další volbou, kterou v posledních dvou ročnících žáci mají, jsou přírodovědná praktika nebo konverzace v anglickém jazyce.

Jaké jsou zatím reakce na změny v rozvrhu?

Zatím velmi pozitivní. Žáci si změny pochvalují, protože mají možnost zaměřit se více na to, co je baví a zajímá. Učitelé pak mají ve skupinách žáky, kteří jsou více motivovaní. Ani od rodičů jsem nezaznamenal negativní reakce. Změny děláme postupně, krok za krokem, a zatím se nám daří všechny změny vykomunikovat jak v pedagogickém sboru, tak mezi žáky a především s rodiči. Nové RVP není žádná „škola hrou“, jak někdy můžete slyšet. Zastávám názor, že se žáci musí naučit zvládnout základní vědomosti, protože bez nich není možné rozvíjet kompetence. Myslím, že celá revize RVP je krok správným směrem a už tu měla být dřív. My jsme před pěti lety velmi vítali i malou revizi RVP v oblasti informatiky a digitálních technologií. Tehdy jsme do toho nastoupili také v prvním roce.

Setkal jste se při zavádění nového ŠVP s nějakými obavami či otázkami ze strany pedagogického sboru?

Spousta prvků z nového RVP se na naší škole již objevovala, takže současné změny nejsou tak výrazné. Pokud chce ředitel efektivně zavést byť sebemenší změnu, musí mít pedagogický tým na své straně. Mám to štěstí, že mám ve škole kolegy, kteří nejen kvalitně učí, ale umějí pracovat se změnami. Vše taky záleží na dobrém klimatu školy a dobré komunikaci. A to nejen mezi učiteli, ale i směrem k rodičům. Zpětnou vazbu získáváme mimo jiné i díky pravidelné autoevaluaci.

Co jste se při nich například dozvěděl?

Těší mě, že přes 90 % žáků odpovídá, že do školy chodí rádi a jsou rádi, že chodí právě do naší školy. U rodičů jsme si ověřili, že chtějí zavádět do školy předměty, jako je finanční či mediální gramotnost. Jsem přesvědčen, že právě tyto dovednosti budou pro děti v životě tím nejdůležitějším. Přitom se jim mnoho škol vyhýbá, což je podle mě velká škoda.

Finanční a mediální gramotnost jste učili už dříve, je to tak?

Ano, učili jsme je v rámci občanské výchovy. Vadilo mi ale, že finanční gramotnost, ale i další gramotnosti jsou průřezová témata, takže by se měla učit v různých předmětech. Jenže jsem realista. Když se zeptáte, kde se to opravdu učí, odpověď je často, že někdy, něco. Proto jsem chtěl, aby to byl samostatný předmět. Jako inženýr ekonomie nyní učím finanční gramotnost a kolegyně z Fakulty humanitních studií zase mediální gramotnost. Výuku zpravidla propojujeme s finančními a mediálními soutěžemi, kde jsme poměrně úspěšní. Ale není to jen o soupeření a porovnávání. Žáci se mohou podívat na vysoké školy nebo do České národní banky, kde se zpravidla odehrávají republiková finále.

Přeskočíme na první stupeň, kde jste přidali badatelskou výuku. Jak vypadá?

Máme na ni skvělou zpětnou vazbu nejen od dětí, ale také ze školské rady i rodičů. Děti bádání baví, je to hodina, která má jinou energii. Zaměřená je hlavně na přírodní vědy a matematiku. Hlavním aktérem je v tomto případě žák, nikoli učitel. Žáci dostanou konkrétní úkol, pokus, který mají během hodiny vyřešit. Nejde o to jim něco nadiktovat, ale pomoct jim, aby si k výsledku došli sami. Badatelskou výuku jsme měli ve výuce už dříve v rámci běžných hodin, ale nebylo to systematické. Někteří učitelé se jí věnovali víc, jiní méně. Teď máme jednu jasně danou hodinu týdně.

Tuto změnu učitelé také přijali dobře?

Upřímně — ze začátku se toho báli. Když jsme vše v květnu plánovali, jejich první reakce byla, že si nejsou jistí, jestli to půjde. Ale chopili se toho výborně. K badatelské výuce, stejně jako k finanční gramotnosti či mediální výchově navíc dnes seženete mnoho výukových materiálů.

V jakém ohledu je nový ŠVP pro školu největším posunem kupředu?

Kromě zmíněné volnosti se mi líbí důraz na to, že výuka má být víc praktická a má dávat smysl. Třeba můj zástupce fyzikář říká hezkou větu: Pokud žákům nedokážu vysvětlit, k čemu to v životě využiji, nemá cenu je to vůbec učit. Zároveň se mi líbí, že dnes už jsou školy, kde žák může takovou otázku vznést: „K čemu mi to bude?“ Za mě je to relevantní dotaz.

foto: David Háva 

Medailonek: Ing. Mgr. Jan Cendelín získal pedagogické vzdělání v roce 2013 na Matematicko-fyzikální fakultě a Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Ekonomické vzdělání si doplnil v roce 2016 na Provozně ekonomické fakultě České zemědělské univerzity v Praze. V čele ZŠ a MŠ Bernartice působí osmým rokem. Dlouhodobě zde rozvíjí otevřené a přátelské prostředí.

Text vyšel původně pro magazín EduRevue zde